Sraz odchovánků Lysá nad Labem

Dnes  to byl hrozně náročný den. Jeli jsme s oběma paničkami na výlet. Jeli jsme strašně dlouho, tak dlouho, že jsem se stihnul dvakrát prospat a jednou projít. Pak jsme dojeli do nějakého města a tam jsem se nestačil divit a seznamovat. Bylo tam strašně moc pejsků a všichni byli stejní jako já. Panička říkala, že to je moje maminka, teta a moji vlastní i nevlastní sourozenci. A pak jsme vyrazili. Šli jsme nejdřív po cestě a na vodítku a to byla strašná otrava. Bylo teplo a žádná legrace. Pak jsme ale  přišli k tůňkám a na louky  a k řece a všichni jsme běhali na volno a společně. Byl to pěkný mumraj. Já jsem si nebyl mezi tolika cizími lidmi a pejsky úplně jistý a pořád jsem musel sledovat, kde mám svoje paničky. To jsem se vám tak strašně naběhal, když jsem musel dopředu za smečkou a hned dozadu za paničkou, zkontrolovat a hned zase za smečkou. Ještě že jsme se mohli několikrát vykoupat. To má potom jeden hned novou energii. Když se všichni zastavili a šli se najíst, usnul jsem pěkně tvrdě. Pak nás naše chovatelka fotila, ale protože jsem si na ni už vůbec nepamatoval, nechtěl jsem s ní jít. Hrozně jsem se bál, že mě odvede od mojí paničky. Ale všechno dobře dopadlo a tak jsem šťastně pokračoval v cestě. Pak jsme šli rozpáleným polem a najednou úplně maličký rybníček, kam se vešli vždycky jen tak tři kamarádi a ostatní museli čekat. Páníčkové se nám smáli, ale já nevím proč. Byla to opravdová krása, namočit se v tom horku. A pak jsme došli k veliké řece a tam seděla spousta rybářů a to byla teprve švanda. Měli v kyblících spoustu dobrot a když se k nim vrhla naše13ti členná smečka a začali jsme ochutnávat, vůbec se nezmohli na obranu. Divili se, kde se vzalo tolik stejných, krásných pejsků a ani se moc nezlobili. A těch rybářů bylo po celou dobu hodně a tak zpáteční cesta rychle utekla. Pak jsme ale přišli do města a museli jsme na vodítka. Ještě, že jsme  nešli daleko. Brzo jsme se se smečkou rozloučili, došli k autu, kde jsem dostal opožděný oběd. Byl jsem tak unavený, že jsem celou zpáteční cestu prospal. Panička říkala, že jsem ušli 15 km. Ale  pejskové  ušli určitě aspoň dvojnásobek. Ale bylo to fajn. Jindy na mě panička nemá čas a dnes se mi věnovala celý den.