Poprvé na cvičáku

Tenhle víkend byl pro mě hodně zajímavý a náročný.V sobotu jsme s Irtušem a paničkou vyrazili na výlet přes potůčky až na Boušín. Cestou zpátky jsem paničku zkoušel, jak mě nechá jít daleko dopředu, než začne přivolávat. Ale panička nevolala, tak jsem se pokaždé raději běžel podívat, jestli už s Irtušem jdou. Jednou se mě dokonce schovali  za strom. To jsem měl chvilku strach, že jsem je ztratil. V neděli ráno panička odvezla Irtuše babičce a jeli jsme na Rýzmburk. Tam už to trochu znám. Ale tentokrát na mě chtěli, abych chodil na vodítku, sedal, lehal a různě se otáčel. Ze začátku mě to docela bavilo, ale za chvíli to už byla pěkná otrava. Kolem bylo tolik štěňátek, které bylo potřeba očuchat a prohnat. Tak jsem si lehl a čekal, až lidi ty nesmysly přestanou bavit.Naštěstí to bylo za chvilku a pak nás všechny naši páníčci pustili z vodítek, sedli si a povídali a my jsme se honili a kousali až do úplného vyčerpání. Takže až na ten nudný začátek se mi na cvičáku líbilo.Potom jsme jeli domů, já jsem se pořádně prospal a odpoledne si panička vymyslela trasu kolem Vizmburku. Ale protože chtěla najít potok, kde bych se trochu namočil, malinko zabloudila. Sice to nepřiznala, ale proč by jinak lezla do tak příšerného kopce. Já jsem byl v pohodě. Jednak jsem se osvěžil v potůčku, jednak mám 4 tlapky. Ale panička se pěkně klouzala a dýchala skoro tak hlasitě, jak to umím já. Byla s ní švanda. A na konci cesty ještě ztratila klíč od auta. Musel jsem jí ho najít. Byl v jedné kapse s dobrotami a tak krásně voněl. Byl to fajn víkend. Jen kdyby panička pořád neodjížděla. Tvrdí vždycky, že musí do práce. Jen nevím, co ji tam tak táhne. Že by to bylo zajímavější, než hrát si se mnou ?