Nedělní výšlap do Ratibořic

                  Dnes musela panička do práce a tak jsem jel na cvičák na Rýzmburk s páníčkem. Zase nás měla jiná cvičitelka a moc se mi to nelíbilo, protože jsme museli pořád sedat, lehat, točit se a chodit a pořád na vodítku. A to já nerad. Ale aby měl páníček radost, tak jsem ho docela poslouchal. Taky jsem chodil po kladině. Šel jsem za dobrotou, co měl páníček v ruce a najednou jsem byl  na konci. Po cvičení jsem se těšil na běhání s kamarády, ale byl jsem zklamaný. Kamarád boxérek nepřišel a kamarád vlčák má zraněnou nožičku a tak mu jeho panička zakázala běhat. Začal jsem být smutný, ale najednou přijela moje panička a že se půjdeme projít. A šli jsme dlouho lesem podél řeky. Běhal jsem bez vodítka, všude bylo co zkoumat, nebylo horko, takže to bylo moc fajn. Když jsme potkali cizí lidi, předváděl jsem, jaký jsem vychovaný pejsek a všichni mě moc chválili. Panička se  mi smála, že se předvádím. Pak jsme došli někam, kde bylo hodně lidí a já jsem se zaběhl podívat do otevřeného domečku. Moc zajímavě to tam vonělo, ale než jsem si to stihl pořádně prohlédnout, volala mě panička a že tam prý nesmím, že je to vzácná památka. A pak jsem musel na vodítko. Ale brzo byly zas jen louky a řeka, mohl jsem se namočit a běhat na volno. Ale já jsem už moc neběhal, protože  mě bolely nožičky. Ale brzo jsme si sedli a za chvilku přijel páníček a jeli jsme domů. Tam jsem se pořádně najedl a prospal a čekal, jakou legraci pro mě zase páníčkové vymyslí.